25. května 2009

Zpráva z Pákistánu: Většina uprchlíků přežívá mimo oficiální tábory

„Uprchlické tábory jsou plné k prasknutí, ale příliv lidí se nezastavuje,“ upozorňuje Ahsan Khan, spolupracovník CARE na projektu rozvoje venkova. Lidé, kteří opustili své vesnice, v nich nechali celý svůj život – kromě věcí i své blízké. „Utekli jsme z domu pouze s manželkou, snachou a jedním dítětem. Moje druhá vnučka se synem zrovna nebyli doma. Od té doby o nich nemáme zprávy a netušíme, kde jsou a jestli jsou ještě vůbec naživu,” zoufá si devětapadesátiletý Sultan Hameed, který prchal z vesnice Maidaan.

Uprchlíkům pomůžete, přispějete-li na konto CARE – 219619502/0300

Lidé se vydávají na cestu před hustým bombardováním pěšky. Nejsou k dispozici žádná vozidla, armáda celou oblast uzavřela a dovnitř nepouští ani sanitky s léky. Ahsan Khan dodává, že zjistit přesný počet uprchlíků není ani pořádně možné. Mnoho z nich místo do uprchlických táborů míří ke svým příbuzným z okolních regionů. „Obecní samospráva utečence také ponechá na vyčleněném území, kde ale ani nemají obyčejnou karimatku na sezení. Nedaleko Hattaru vzniklo jedno také osídlení, které zůstává bez povšimnutí místní správy. Tito lidé tak nejsou ani nikde vedeni jako uprchlíci,“ popisuje Ahsan Khan z CARE.

Uprchlíci nemají s sebou většinou vůbec nic, ani základní potřeby pro život
Ayub Khan, koordinátor městských rad v Pákistánu, si stěžuje na nedostatek státní pomoci zejména těm rodinám, k nimž se přistěhovali uprchlíci. „Zdejší kraj je poměrně chudý a uprchlíci nemají zhola nic. Je jen otázkou času, kdy zdejším lidem, kteří uprchlíky ubytovávají, dojdou síly a potraviny.“ Jeho slova potvrzuje i Zahoor Ahmed, spolupracovník CARE v Pakistánu: „Znám případ, kdy v jedné místnosti bydlí 36 lidí. Uvnitř si mohou ustlat pouze ženy a děti, muži spí venku. Nemají vůbec nic, žádné náhradní prádlo, nic k jídlu a netuší, co se stalo jejich blízkým, kteří nestihli utéct.“ Tito lidé jsou odkázáni na humanitární pomoc. CARE v této oblasti zatím rozdala věci v hodnotě 400 000 dolarů, jednalo se hlavně o karimatky, sítě proti komárům, kuchyňské nádobí, hygienické balíčky a šátky pro ženy i muže.

Většina lidí zůstává ubytovaných u místních lidí v okolních regionech
Oficiální statistiky vypovídají, že pouze 13% uprchlíků je umístěno v táborech. Ostatní zůstávají s lokálními lidmi. Ani pro jednu skupinu však nejsou momentální životní podmínky ideální. I v uprchlických táborech chybí elektřina, čistá pitná voda a kvalitní jídlo. Veřejnost přesto stále zůstává z velké části naladěná proti Talibanu. „Měli jsme dobrý život, než do něj vtrhl Taliban. Věřím, že den, kdy se spravedlnost konečně přikloní na naši stranu, není daleko a my se budeme moci konečně vrátit do rodné vesnice,“ s velkou dávkou optimismu uvažuje Mohammad Aslan, student z Buneru, který se nyní ocitl v jednom z uprchlických táborů.

V uprchlických táborech vládne beznaděj
Zdravotní stav obyvatel táborů se zhoršuje, nejčastější jsou dýchací a průjmová onemocnění. Nedostatek kvalitní stravy na zdraví uprchlíků nepřidává. Život jde dál a tak se i v polních podmínkách tábora rodí nové děti. Mudafiru Khanovi, 80, se narodila vnučka. Za normálních okolností by slavil, ale teď se na jeho tváři zračí pouze obavy: „Jak mohu být šťastný? Podívejte se na naši situaci! Můj syn je pohřešovaný a my zatím nemáme žádnou šanci na návrat do rodného údolí Svát.“ Otec dítěte se ztratil téměř před měsíce a za sebou nechal ženu se šesti dětmi. Zbytek rodiny utekl před bombami jenom s věcmi, které měli zrovna na sobě. Nic nemají.

Podobných osudů jsou všude kolem tisíce. Atmosféra v táborech i všude kolem, kde se shromažďují uprchlíci, je truchlivá a beznadějná. Uprchlíci zoufají, že nemohou momentálně dělat nic jiného než čekat. „Všichni jsme velice pracovití lidé. Propadáme se hanbou, když teď naše ruce natahujeme pro almužnu. Ale nevím, jakým jiným způsobem nakrmit své tři děti,“ shrnuje pocity uprchlíků s údolí Svát Ajmeer.

CARE je na místě a pomáhá
Mezinárodní humanitární organizace CARE se přímo na místě z darovaných prostředků snaží poskytnout lidem základní věci pro život. Darovat peníze na projekty CARE mohou lidé po celém světě, od začátku minulého roku, kdy CARE založila v Čechách svoji kancelář, i u nás. CARE se zasazuje o to, aby co největší množství materiálu bylo nakoupeno přímo v dané zemi, případně v jejím okolí. Šetří se tak nemalé částky na přepravu a navíc jsou podporováni i místní obchodníci. CARE International vznikla v roce 19485 a po válce poskytovala humanitární pomoc i Československu.

Pomoci můžete i vy přispěním na konto mezinárodní humanitární organizace CARE!
Konto CARE: 219619502/0300
Infolinka CARE: 222 312 805 

Zpátky k přehledu