19. říjen 2014

Život na hranici

Blog Kathryn Richards, manažerky pro komunikaci a marketing CARE International Anglie, říjen 2014

Napětí v ulicích tureckého pohraničního města Suruc je průkazné počty tanků, které projíždějí městem. Jen kousek od hlavní ulice dokončují kolegové z CARE přípravy na distribuci dek v nedávno vytvořeném uprchlickém táboře. Mojí pozornost od nich odpoutal starší muž, zjevně respektovaný v místní komunitě uprchlíků, který si to skrz skupinku lidí, která se mu s úctou rozestoupila, zamířil přímo ke mně.

Byl velmi rozčílený a měl pro mě jednoznačnou zprávu. ‘Ničí naše domovy, znásilňují naše dívky, a jsme to my, kdo brání celý svět od tohoto teroru!’

IMG 3706Rodiny ve stanech okolo sdílejí jeho hněv a zoufalství. Jedna žena mi řekla, že před pár dny zabili v boji jejího švagra. Teď je to její bratr, který na bojové linii riskuje svůj život, aby chránil svoje město. Místo toho, aby rodina truchlila doma v Kobane, se jejich novým domovem stal stan s podlahou na kameni. Pravděpodobně se tu rozkládala jen pustina až do doby, kdy se toto místo stalo domovem i pro další tisíce uprchlíků zpoza syrských hranic.

Tato žena mi popisovala, jak zoufale chtěla i s rodinou zůstat ve vlastním domě. Ale když tři granáty zasáhly jejich sousedství, byli nuceni odejít a překročit hranice. Co jiného mohli dělat? Řekla mi o strachu z toho, že kdyby neutekli, stihl by je stejný osud jako lidi ze Sindžáru v iráckém Kurdistánu. Její sestry a přítelkyně by byly prodány do otroctví nebo znásilněny, její tři malí synové by byli uneseni a její manžel zabit. Neměla na výběr. Tak jako neměl na výběr nikdo z uprchlíků, kteří se dnes tisknou ve stanech poté, co byly z minuty na minutu nuceni rozhodnout se opustit domovy, jen s pytlem šatů na zádech a trochou úspor v kapse.

Zima se neúprosně blíží a její děti mají na sobě jen trička. Uprchlické rodiny nemají už téměř žádné zbylé úspory, navíc ani šanci vydělat si peníze. V den našeho setkání distribuovala organizace CARE uprchlíkům přikrývky, aby se mohli během chladných nocí alespoň trochu udržet v teple. Den poté zasáhly oblast silné deště, ale převléknout se z mokrých šatů pro uprchlíky nebylo možné. Nebylo do čeho, nemají opravdu téměř vůbec nic.

Není to poprvé, co tato žena čelí vyčerpání, strachu a nejistotě. Stejně jako mnoho lidí z Kobane, i ona tam původně utekla před násilím z jihu Sýrie. Tehdy to byla sice jiná skupina, jiní bojovníci, kteří se nebezpečně přiblížili k jejich domovu, ale teror je stále stejný. Její synové, kterým není určitě více než šest let, jsou nyní již ve třetím ‘domově’ v pořadí za jejich krátký život.

IMG 3702-2Její synové v dohledné době s největší pravděpodobností nebudou chodit do školy, stejně jako celá generace mladých lidí, jejichž budoucnost je nyní v sázce. Tyto děti jsou možná ještě moc mladé na to, aby toužily po vzdělání. Osud naší syrské překladatelky mi ale krutě připomíná těžkou realitu, v níž se tato mladá syrská generace nachází. Po čtyřech letech tvrdé práce ji od ukončení studia strojního inženýrství dělil pouze jeden ročník. V Turecku však nenašla žádný způsob, jak pokračovat ve studiu. Její schopnosti a dovednosti, které by zajistily její budoucnost v Sýrii, se tak pomalu ztrácejí. Snaží se představovat si, jak se vrátí do Sýrie a školu si dokončí. Ale neztrácet naději v takové situaci je nesmírně těžké.

Všichni ti, které jsem v Surucu potkala, ať už přicházeli z Kobane nebo z jiného syrského města, se toužili vrátit domů. Se stoupajícím počtem uprchlíků v regionu – odhadem již přes tři miliony Syřanů uprchlo do sousedních zemí – je stále těžší a těžší představit si jednotlivé příběhy bolesti a ztráty, které si tito uprchlíci nesou s sebou. Nesmíme se vůči jejich příběhům stát imunní. Nemůžeme se k nim otočit zády a opustit je v jejich životech bez perspektivy!

CARE International pomáhá v Turecku syrským uprchlíkům distribucí jídla, přikrývek a základních hygienických potřeb, jako je mýdlo či hygienické prostředky, pro ty nejpotřebnější. Od začátku krize podporuje CARE v celém regionu více než půl milionu syrských uprchlíků v Jordánsku, Libanonu, Egyptě a Sýrii.

Přečtěte si více o práci CARE s uprchlíky ze Sýrie:

 

Zpátky k přehledu