13. února 2015

Zápisník z terénu: CARE v Kurdistánu

CARE s místními partnery pomáhá v oblasti Kurdistánu na severu Iráku vysídleným rodinám, které v těchto chladných zimních měsících bojují o přežití. Uprchlíci tady hledají úkryt před násilím v jejich vlasti, mnozí utekli jen v oblečení, které měli zrovna na sobě. Je nutné okamžitě zajistit finanční prostředky určené na humanitární pomoc uprchlíkům a vysídleným osobám v Iráku a jeho okolí.  Konflikt v Sýrii pokračuje již skoro pátým rokem a potřeby zasažených obyvatel nepřestávají stoupat.

 DSC0143Debbie Santalesa je hlavní programovou manažerkou krizového štábu CARE Kanada. V současné době pracuje v oblasti Kurdistánu v Iráku, odkud nám nedávno poslala zprávu s hodnocením situace na místě.

Debbie píše:

‘Dnes jsem navštívila tábor, kde CARE rozdělovala humanitární pomoc na zimní měsíce; oblečení a vybavení, plynové hořáky a kuchyňské vařiče, přikrývky, koberce a kanystry na vodu. CARE zde začala pracovat teprve nedávno, ale od začátku se zavázala pomoci s dodávkami vody, kanalizací a zlepšením hygienických podmínek v táboře.

Žije zde asi 1900 rodin, více než 11 000 lidí. Z toho 52 procent tvoří ženy, z nichž téměř polovina sama vede domácnost, protože jejich muži jsou nezvěstní, v zajetí nebo byli zabiti během bojů v uplynulých letech. Tábor potřebuje velkou pomoc s rozvodem vody a kanalizací. CARE právě dokončila jednorázový sběr odpadků, který zde nikdo neprovedl už dva týdny a hrozilo hygienické a zdravotní riziko. Bez trvalé podpory z vnějšku v táboře není nikdo, kdo by sbíral odpadky.

Naše hodnocení situace také ukázalo, že latríny, septiky a umývárny jsou pro tábor s 11000 lidmi nedostatečné. Nesplňují humanitární normy, jak z hlediska počtu, tak ani umístění. Problémy jsou s tím, že byly postaveny na místech, kde unikající odpadní voda z netěsnícího potrubí způsobuje hromadění odpadních vod v blízkosti latrín. Začíná dokonce pronikat do některých z okolních stanů, kde žijí lidé.

Zápach je zde nesnesitelný. Lidé nám říkají, že máme štěstí, že je zima, protože v létě bychom kvůli zápachu nebyli schopni zůstat ve stanech, které jsou jen pár metrů od latrín. Pro ty, co mají stany dále, je zase v noci nebezpečné chodit na toaletu nebo do umývárny, zejména pokud jsou to děti, ženy, či starší osoby.

Viděla jsem ženy, které musely nosit na hlavách dvaceti a více litrové barely s vodou, aby tak zajistily rodinám vodu na každodenní potřebu. Jedna mladá dívka mi řekla, že aby pomohla mámě, chodí po vodu několikrát denně.

Potkali jsme i muže, který je otcem čtyř dětí. V opravdovém duchu pohostinnosti – tak typické pro tento region – pozval náš tým na oběd a čaj. Slušně jsme tuto nabídku odmítli, protože jsme byli právě na konci naší návštěvy tábora. Když jsme si s ním povídali, rozběhl se k nám jeho nejmladší, asi dvouletý chlapec. Byl bosý a šaty, které měl na sobě, mu byly příliš velké. Opravdu, všechny děti, které jsem tu viděla, měly na sobě boty nebo oblečení, které jim bylo buď příliš malé nebo příliš velké. Nikdo neměl pořádnou zimní bundu.

Jeho otec nám řekl, že chlapec má problémy se srdcem a lékař v kempu mu neuměl poradit. Rodina nemá peníze na to, aby mohli jít do místní nemocnice. Muž nám také řekl, že potřebují více oblečení pro starší lidi jako je on, protože i když šaty, které zde byly dříve distribuovány jsou užitečné, je jejich potřeba mnohem větší.

Vedoucí tábora nám řekli, že se snaží nejlépe jak umí, aby pomohli co nejvíce lidem a rádi by udělali víc, ale mají velký nedostatek zaměstnanců a nemají prostředky na to, aby pomohli všem rodinám v tomto táboře.’

Zpátky k přehledu