10. březen 2015

Uvnitř Sýrie. Ibrahim: Přerušené dětství.

 

‘Až na tom budu líp, půjdu do školy… Jsem pozadu za kamarády, nic neumím.’

Osmiletého Ibrahima nikdy nenapadlo, že by někdy mohl přijít o řeč. Ale po intenzivním bombardování čtvrti, kde bydlel, záhadně oněměl. Jeho matka tvrdí, že mu hlas ukradl silný strach, který si během bombardování prožil. Ibrahim po incidentu přestal docházet do školy a přišel o kamarády, kterým se s ním špatně komunikovalo.

Ibrahim1 Syria 03092015Dětství jako žádné jiné…
‘Až bude můj hlas jako dřív, chci se vrátit do školy,’ říká Ibrahim sotva slyšitelně a mluví přitom jako male dítě. Před neznámými lidmi se stydlivě schovává za svou matku, která proto musí vysvětlovat místo něj.
Šlo o těžce ozbrojenou bitvu, ulici, kde jsme bydleli, vybombardovali. O život přišlo přes 60 lidí,’ povzdychne si. ‘Byl to děsivý zážitek i pro dospělé, natož pro děti. Ibrahim celý den usedavě plakal. Nedařilo se mi ho uklidnit a pak přestal mluvit. I teď mluví jen zřídka a na chození do školy je příliš plachý.’
Ibrahim ji třesoucím se hlasem přeruší: „Školu mám moc rád… Máma mě učí písmenka… Až na tom budu líp, půjdu do školy… Jsem pozadu za kamarády, nic neumím.’

Osiřelý a vysídlený
Ibrahimův otec byl zabit během bojů před více než rokem,’ říká Ibrahimova matka. ‘Smrt otce zhoršila Ibrahimovo utrpení, takže němě plakal. Doba, kdy nebyl schopný řeči, se prodloužila, ztratil také chuť k jídlu a dodnes jí nepravidelně.’
Válka, bombardování, zničené domovy a smrt otce přiměly Ibrahimovu zbylou rodinu odejít z města a stát se uprchlíky. Dostali se do syrského tábora pro vysídlené obyvatele.
Tábor se mi nelíbí… My máme svůj dům, náš dům je krásný… Zima tu není hezká a je mi trochu zima,’ mluví Ibrahim o táboře, než mu znovu selže hlas.

Přetrvávající strach a sen o návratu
Pak se Ibrahim zase rozpovídá, i když jen na okamžik. Nemluví hlasem dítěte, ale předčasně zestárlého člověka. „Na nebi jsou letadla… A já se bojím bomb… Ale klidně ať nás bombardují… V táboře zůstat nechci.
Stejně jako mnoho jiných syrských dětí, které musely opustit své domovy, sní i Ibrahim o návratu domů, o svých hračkách a životě předtím, než oblohu zaplnila letadla a města i vesnice válečný konflikt. Sní o tom, že se vrátí do dětství, které mu ukradli dřív, než ho stačil prožít.

Partneři CARE pracují s Ibrahimovou rodinou a stovkami dalších lidí, kteří přišli o své domovy a žijí ve stejných podmínkách. Nyní mají tito lidé lepší vyhlídky, jelikož se jim dostává podpory od CARE a partnerských organizací a také proto, že se těší na den, kdy se budou bezpečně moci vrátit domů.

 

Zpátky k přehledu