29. srpen 2014

Škola není domov


Od Ninji Taprogge, CARE Německo

Jedeme po venkovské silnici a jsme asi půl hodiny jízdy od malé vesničky Šamac na severu Bosny a Hercegoviny. Prší. Kanalizace už nepojme více vody, a tak se po silnici valí proudy vody, které auta rozstřikují všude kolem. Během cesty nevidíme kromě bílé vodní stěny na sklech našeho auta skoro vůbec nic. Nějak takhle to muselo všechno začít i před třemi měsíci, kdy bylo po silných deštích zaplaveno asi 75.000 domácností na severu a východě země.

Povodeň po sobě v Šamaci zanechala obrovskou zkázu a z vesnice se stalo doslova město duchů. Ani dnes nepotkáte v ulicích téměř nikoho. Okna a dveře domů jsou otevřené dokořán, obývací pokoje a kuchyně jsou ale prázdné, a na holých stěnách jsou vidět jen hnědé pruhy od bahna. V některých ulicích dosahovala voda až do tří metrů. Stovky lidí byly donuceny opustit své domovy a v současné době žijí u příbuzných nebo v ubytovnách.

Spaní ve školních třídách

V místní základní škole našlo dočasné ubytování 15 osob se zdravotním postižením. Někteří z nich jsou nevidomí, jiní potřebují invalidní vozík nebo trpí závažnými chronickými onemocněními. Z učeben se staly jejich ložnice. Všude jsou rozmístěna lůžka a nespočet židlí, na kterých je rozvěšené prádlo.

Sakiba Bosnien TaproggeNa jedné z postelí sedí 69 letá paní Sakiba, která trpí vážnou formou cukrovky a nemůže téměř chodit. Když přišla povodeň, byla okamžitě evakuována do bezpečí. Nyní žije v místní škole již více než dva měsíce. Před pár dny se poprvé šla podívat na svůj dům. Po povodni nezůstalo nic ušetřeno. Sakiba vzpomíná: ‘Stojíte před vlastním domem a nemůžete uvěřit, že byl kdysi vaším domovem. Není tam už ani žádná barva na stěnách. Nic. Můj oblíbený obraz zobrazoval krásnou dívku se slzami na tváři. Teď cítím její bolest, a to každý den.’

Váš dar pomůže vysídleným osobám jako jsou Sakiba a Snijezana!

school 350
Ve vedlejší třídě Snijezana přehazuje přes okno ložní prádlo, aby se provětralo. Přišla sem s rodiči, kteří jsou oba na vozíku. Evakuovali je hasiči a od té doby zůstali bez pro ně tak důležitých věcí jakou je i bezbariérová toaleta, uzpůsobená osobám se zdravotním postižením. Snijezana se o rodiče stará 24 hodin denně. Nechodí proto do práce a potýká se s narůstajícími finančními problémy. Zajištění potravin a léků pro její rodiče je pro ni stále náročnější. ‘Přišli jsme o všechno. Jsem vděčná za každou pomoc. Lidé z CARE byli jediní, kteří sem přišli a opravdu poslouchali to, co nás trápí,’ říká tato 40 letá žena.

Celé týdny podporují obyvatele školy malé skupiny z jejich komunity. Jednou denně jim nosí teplé jídlo z konzervy, ale to člověka jen těžko zasytí. Proto bude CARE, spolu s podporou místních partnerských organizací, v následujících dvou týdnech těmto rodinám distribuovat čerstvou zeleninu, ovoce, mléko, maso a další potraviny. Ale co bude dál? To je nejisté.

Konec letních prázdnin se blíží

1. září skončí v Bosně a Hercegovině letní prázdniny. Pak budou muset Sakiba, Snijezana a další obyvatelé školy přenechat své místo dětem. Jejich domy ještě nejsou vysušené. Vlhkost vzduchu je příliš vysoká a v regionu padají vydatné srážky téměř každý den. ‘Žijeme v nejistotě, ale život jde dál. Jsem přesvědčena, že jednoho dne se budeme moci vrátit do našich domovů. I přesto, že návrat zpět domů je v nedohlednu. Naděje, že se tak jednoho dne stane, mi dodává silu,’ říká Skiba.

Fotografie: https://www.flickr.com/photos/carecz/sets/72157647406848822/

Váš dar pomůže vysídleným osobám jako jsou Sakiba a Snijezana!

Zpátky k přehledu