08. říjen 2015

Rami, syrský uprchlík v Srbsku: „Soustředím se na přežití.“

Rami (17) je na útěku ze Sýrie do Německa. V Srbsku hovořil s Ninjou z týmu CARE o své cestě, válce v Sýrii a nadějích do budoucna.

„Má rodina si pro mě přeje budoucnost, která bude co nejdále od válkou zmítané Sýrie.’

150924 ramiJmenuji se Rami. Za čtyři měsíce mi bude 18 let. Před 18 dny jsem opustil otce, matku a své sourozence, abych začal nový život.
Zabalili mi kufry a poslali mě na dlouhou cestu do Evropy s veškerými úsporami, které měli, bylo to přes 3000 amerických dolarů.

Můj otec pracuje v bance, moje matka je ředitelka na střední škole a bratr dělá na směny v hotelu. Všichni tři dlouhou dobu spořili velkou část svých platů, aby mi tuhle cestu mohli zaplatit. Chtějí pro mě budoucnost daleko od válkou zmítané Sýrie. Za posledních pět let bylo takto nuceno uprchnout více než 11 milionů lidí.

Před pár týdny jsem ještě chodil do školy, ale většina židlí ve třídě zela prázdnotou. Část spolužáků ze Sýrie odešla, další se odstěhovali do jiných regionů. Před třema týdny zůstala prázdná i moje židle.

Na libanonsko-syrskou hranici jsem jel autem. Překročit hranice bylo docela nebezpečné a drahé, ale podařilo se mi dostat do Turecka přes Bejrút. Když jsem byl v Turecku, poprvé se mi zdálo, že bych přece jen mohl uskutečnit svůj sen – sen o Evropské unii a bezpečnějším životě v Německu. Moji přátelé, kteří uprchli do Německa už před nějakou dobou, mi vyprávěli, jak skvělý je tam život. Jsou vděční za pohostinnost a vstřícnost německého lidu.

„Prošli jsme si peklem.’

Z Turecka na Kos, jeden z řeckých ostrovů, jsem cestoval lodí. Člun měl dva metry a byl určený pro pět lidí – ale nás na něm plulo přes 20. Většina z nás pocházela ze Sýrie, někteří byli z Iráku a Afghánistánu. Plavba na Kos trvala dvě hodiny. Na palubě byla i žena s malým dítětem, které po celou dobu plakalo. Moře bylo docela rozbouřené a spousta z nás se bála. Ale já jsem se cítil docela dobře. Pro jistotu jsem dal své peníze, pas a telefon do plastového sáčku. Ale měli jsme štěstí a vstoupili na Kos suchou nohou.

Zůstali jsme tam čtyři dny. Na Kosu bylo hodně humanitárních organizací, které podporují uprchlíky. Pomáhal jsem s distribucí vody, džusu, mléka a potravin svým kolegům uprchlíkům. Jednoho dne jsme seděli na kopci a pozorovali pobřeží a dostala se k nám zpráva o lodi plné uprchlíků, které hrozí převrácení. Zavolali jsme řeckou pobřežní hlídku, která posádku zachránila. Na tuto událost nikdy nezapomenu.

Podobně intenzivní jsou mé vzpomínky na Makedonii. Prošli jsme si peklem. Nastoupili jsme do vlaku k srbské hranici a museli vydržet celé hodiny bez hnutí. Měli jsme hrozný strach o život. Byli jsme tam pod zámkem jako zvířata.
Když jsme konečně dorazili na hranici, čekalo tam 2000 lidí, všichni chtěli do Srbska. Připojili jsme se k nim a naštěstí jsme se do Srbska okamžitě dostali. Ale jen o pár minut později lidé zpanikařili a dali se do běhu. Všichni měli strach, že by mohli zůstat za závorou.

Dnes jsem přijel do Subotice, města v severním Srbsku. Nevím, jak a kdy se odsud dostanu. Přeju si jen to, abych mohl odejít do Německa a žít tam v bezpečí. Až tam dorazím, postarám se o to, aby se ke mně mohla připojit moje rodina. Ale teď se musím soustředit na to, abych se dostal do Maďarska. Potřebuji pomoc a jsem velmi vděčný za podporu humanitárních organizací, jako je CARE.

„Přes čtyři roky války v Sýrii zanechaly mnoho neviditelných ran.’

Můj telefon je to nejcennější, co mi zbylo. Za žádných okolností si nesmím dovolit o něj přijít, jinak bych přišel o kontakt se svou matkou. Musím jí denně zprávou hlásit, jak jsem na tom a jestli jsem v pořádku.

Téměř každý den se probudím v jiném městě. Spím u silnice, pod stromy nebo na polích, a často jsem velmi vyčerpaný. Přes čtyři roky války v Sýrii zanechaly mnoho neviditelných ran. Během cesty jsem zažil situace, na které nikdy nezapomenu.

Mnozí se diví, proč jsem se na tuto nebezpečnou cestu vůbec vydával. Ale pro mě by bylo mnohem nebezpečnější, kdybych zůstal v Sýrii. Útěk je jediná šance, jak se vyhnout naverbování do armády. Dokud se v Sýrii bude válčit, nikdo tam nebude v bezpečí. Nechci střílet lidi, nechci být důvod, proč stále více prarodičů, matek a otců trpí. Chci pomáhat lidem. To je důvod, proč musím zůstat naživu.

Více informací je k nalezení na webových stránkách EUROPEAN YEAR OF DEVELOPMENT


Činnost CARE :
Od počátku vypuknutí konfliktu v Sýrii poskytuje CARE humanitární pomoc vysídleným osobám v Sýrii a uprchlíkům v Jordánsku, Libanonu, Egyptě a Turecku. Naše týmy nyní také pomáhají syrským uprchlíkům v Evropě. V Srbsku CARE distribuuje balíky pomoci, které obsahují pitnou vodu, potraviny a další potřebné věci. CARE uprchlíkům nabízí také psychosociální pomoc.

Zpátky k přehledu