10. listopadu 2014

Pobřeží Slonoviny: Zastavit ebolu na hranicích

Melora Palmer

Adjoua Martine Konan pochází z Pobřeží Slonoviny. Z regionu, kde se lidé živí hlavně pěstováním kakaa. Slyšela lidi vyprávět o vypuknutí epidemie eboly v sousední Libérii a Guinei, ale nemyslela si, že by ty řeči byly pravdivé. „Myslela jsem si, že je to jen fáma,’ říká, ‘vymyšlená lidmi ze Západu proto, abychom přestali jíst maso z buše.

BOUAZO KONAN TRAORE 2Adjouina komunita – stejně jako mnoho dalších na západě Pobřeží Slonoviny – je závislá na mase zvířat z lesa, jako jsou například i drobní hlodavci. Jsou zdrojem důležitých bílkovin. Proto bylo těžké přijmout vysvětlení zdravotníků: manipulace a konzumace masa z buše může šířit ebolu mezi lidmi. „Nicméně poté, co jsem viděla fotografie obětí, jsem si uvědomila, že ebola není výmysl,’ říká tato štíhlá žena, jejíž plachý a samotářský úsměv skrývá její vnitřní sílu. Od tohoto momentu se Adjoua zúčastnila několika školení k prevenci eboly, organizovaných s pomocí CARE, a začala o ebole uvažovat jinak.

Ještě důležitější je však to, že Adjoua začala měnit i myšlení celé její komunity, která s její pomocí začala vnímat ebolu jako skutečnou hrozbu. Svobodná matka pěti chlapců a jedné dívky je viceprezidentkou Výboru pro rozvoj vesnice Brokoua. Vesnice s asi 1 000 obyvateli leží v západní části Pobřeží Slonoviny. Tento výbor, který je součástí projektu ‘Cocoa Life’, zapojuje všechny členy komunit – včetně žen a dětí, zemědělců a komunitních lídrů – do realizace rozvojových plánů s cílem pozvednout komunity z chudoby. Školení o prevenci proti ebole byla začleněna do běžných vzdělávacích akcí výborů pro rozvoj vesnic díky organizaci CARE a plánu na prevenci eboly, který v zemi implementovala vláda Pobřeží Slonoviny. Vybaveni plakáty a vzdělávacími tabulemi podle návrhů ministerstva zdravotnictví, mohou členové těchto výborů dále přinášet zprávy o tom, jak zastavit šíření viru ebola. „Teď už o ebole vím mnohem víc,’ říká Adjoua. „Vím, co je nutné dělat proto, abychom zabránili rozšíření eboly do naší vesnice.’

Po školeních začala Adjouna organizovat setkání se sousedy. Rodiny v její vesnici nyní namísto masa z buše jedí více ryb, vepřového a hovězího masa. Adjouna také nabádá obyvatele vesnice k pravidelnému mytí rukou a k tomu, aby se co nejvíce vyhýbali jinak běžným formám pozdravů, při kterých dochází k tělesnému kontaktu, jako je především podávání rukou. „Je pro nás velmi těžké změnit naše návyky,’ popisuje. „Ale víme, že jen tak můžeme šíření eboly zastavit.’

Celestin Bouazo, další účastník školení ‘Cocoa Life’ souhlasně přikyvuje. Jako dlouholetý vůdce blízké vesnice Bezu rozšiřuje informace o prevenci proti šíření viru eboly mezi 2000 obyvateli vesnice. Otec devíti dětí říká, že taková osvěta znamená udržení respektu nejen místních obyvatel, tzv. autochtones, ale i komunity přistěhovalců (z Librie, Malawi, Burkina a Guineje), nazývaných allogènes.

S vědomím, že zachování důvěry místních obyvatel je v této situaci důležitější než kdy jindy, začal Celestin posílat pozvánky na setkání. Pozvánky mají podobu oficiálních dopisů, kterými vyvolává v místní komunitě větší respekt. „Předtím bych jen poslal svého posla, aby obešel domy a lidem řekl, že mají přijet na schůzku,’ vysvětluje Celestin. „CARE mi pomohla změnit způsob, jakým jsem komunikoval s ostatními. A to mi pomohlo získat u místních větší důvěru.’

CARECIV-CDCOM trg 17Školení, kterých se kromě Adjoui a Celestina zúčastnilo 30 dalších komunitních vůdců z této oblasti, zprostředkovávají informace o tom, jak identifikovat potenciálně nakažené osoby. Školitelé také účastníkům radí, jak hlásit podezřelé případy způsobem, kterým pacient nebude stigmatizován. To je obzvláště důležité v této oblasti, která je domovem pro několik skupin allogènů. Klíčovým nástrojem je nová národní telefonní linka zřízená vládou Pobřeží Slonoviny, která nonstop přijímá hlášení o podezřeních na nové případy.

Sekou Traore, který dohlíží na pět místních kakaových farem, souhlasí s tím, že komunikace je rozhodujícím krokem v zajištění toho, aby se z Pobřeží Slonoviny nestalo další ohnisko eboly v západní Africe. Traore, který pravidelně spolupracuje s různými komunitami při koordinaci sběru a prodeje kakaových bobů, zdůrazňuje, že dnes je jedním z jeho hlavních úkolů prevence eboly. Po účasti na jednom ze školení se Traore rozhodl uspořádat další setkání s vesnickými náčelníky a komunitními výbory v regionu, aby i oni mohli předávat dál informace o prevenci eboly v svých vesnicích. „Snažíme se informace o této nemoci šířit co nejrychleji,’ říká, ‘a také lidem říkáme jak se proti ní co nejlépe chránit.’

Zpátky k přehledu