Zde si můžete přečíst aktuální výroční zprávu organizace za rok 2012. Dozvíte se, kde všude a jak pomáhají dary CARE Česká republika.

Našim dárcům za jejich podporu z celého srdce děkujeme!

Manal nemá léky pro svého nemocného syna. Foto: Adel Sarkozi/CARE

Manalin syn se narodil před třemi měsíci v Libanonu – jako uprchlík. Třicetiletá Manalin a její manžel Mohamed jsou syrskými uprchlíky.

Rodina žije ve stanu v provizorním uprchlickém táboře asi 40 kilometrů jižně od Bejrútu. ‘Nikdy jsem si nemyslela, že moje první dítě přijde na svět jako uprchlík,’ říká smutně Manal.

Mladá matka má obavy, protože novorozenec není očkovaný a rodina nemá přístup ke zdravotní péči.

‘Byl nemocný a šla jsem s ním do nemocnice,’ říká. ‘Tam bychom museli za vyšetření zaplatit, ale protože nemáme žádné peníze, musela jsem se vrátit.’

Rýžová voda jako jídlo

Manalino obydlí, tak jako obydlí dalších 33 utečeneckých rodin, se nachází ve skalnatém terénu. Obzvlášť malé děti trpí kvůli vysokým teplotám a velkému množství hmyzu, proto také mají plno vyrážek. ‘Nemám pro moje dítě ani léky,’ říká Manal. „Často vaříme rýži a potom z ní scedíme vodu, která byla použita na přípravu. To je poté naše druhé jídlo,’ vypráví se slzami v očích.

Utečenecký tábor v Libanonu. Foto: Adel Sarkozi/CARE

Manal se cítí bezmocná. Vypráví o tom, jak ještě nedávno myslela, že její syn bude vyrůstat v bezpečném domově uprostřed velké rodiny.

Teď sedí na podlaze chatrče s plastovou plachtou namísto střechy, daleko od její vlasti v Sýrii a ve vedru ovívá své dítě.

‘Předtím jsem niky nemusela prosit o pomoc’

Dvacetisedmiletá Nada sama vychovala její čtyři děti v jordánském Ammánu. Její manžel není schopen dostat se ze Sýrie k jeho rodině. Nejmladší dítě, dodává Nada, má teprve 18 měsíců.

‘Od včera již nemám více mléka,’ říká. ‘Musím té malé dát to, co jíme. Často máme jen jedno jídlo denně.’ Nada žije s dětmi v místnosti ve sklepě bez oken. Pro všechny tam ani není dostatek matrací na spaní.

Moje lůžko je často na holé podlaze. Nájem je vysoký a mladá žena žije na dluh. „Bojím se, a navíc se velmi stydím – ještě nikdy jsem nemusela prosit o pomoc,’ říká potichu Nada. Jejím jediným přáním je, aby se její bývalý život vrátil zpět. „Chceme, aby se situace uklidnila a my jsme se mohli vrátit do Sýrie.’

Ženy jako Manal a Nada potřebují vaší pomoc.
Prosím, podpořte CARE v pomoci syrským uprchlickým rodinám!

Autor: Monika Lacknerová

Spolu s kolegyní Stephanie jdeme prašnou cestou napříč Mosambikem. Příroda je nádherná a neuvěřitelně bohatá. Podél cesty se objevují malé skupinky chatrčí.

CARE přišla s projektem přinášejícím pitnou vodu.

V obci Mukuvala nás písní vítá skupina žen. Když dozpívají, začínají nám vyprávět příběh jejich vesnice, jak získali přístup k čisté a pitné vodě. Dříve bývali jejich děti často velmi nemocné. Dnes nám všem děkují za to, že CARE přišla s řešením jednoho z jejich nejpalčivějšího problému, přesněji s projektem přinášejícím pitnou vodu.

Spolu navštěvujeme políčko, kde se tato skupina žen učí polnohospodářství. Tu se ženy prakticky učí o tom, jak zvýšit výnosy plodin, které pěstují. Nabyté vědomosti každá z nich využije na svém vlastním políčku.

Alima Cherevia má 39 let a je vedoucí skupiny žen s názvem ‘Wiwanana Watiana’, což znamená: ‘Porozumnění mezi ženami.’

Monika Lacknerová

Alima má devět dětí a je plná energie a vitality. Je pyšná na to, co se naučila a dosáhla, a především pak na zdroj dalšího přijmu obživy pro její rodinu, lepší úrodu.

Rovnost mezi muži a ženami

Důležitým aspektem projektu je rovnost mužů a žen. Ženy nám říkají, že na začátku neboli muži nadšení jejich účastí. Až když dostali novou pumpu na vodu a získali další příjmy prostřednictvím nových polnohospodářských metod, změnili jejich názor a začali jejich manželky podporovat.

Později sedíme s Alimou v její malé chatrči, kde jsou jen tří lůžka pro celou její jedenáctičlennou rodinu. Alima nám vypráví o tom, že se plánuje další setkání její skupiny, kde budou ženy hledat nové způsoby zlepšování jejich situace. Alima nám přitom nabízí kokosové ořechy a vynikající místní ovoce.

Chránit křehký ekosystém

Druhý projekt, který jsme navštívili, vznikl díky spolupráci mezi CARE a WWF (WorldWildlife) na souostroví ‘Primeiras Segundas’. Projekt tu pracuje na ochraně křehkého ekosystému v dlouhodobém hledisku.

Ochrana mangrovníků

John, pracovník z tohoto projektu, nám říká, že právě ochrana mangrovníků nestačí a je nevyhnutné zabezpečit, aby místní obyvatelstvo dokázalo přiměřeně uživit svoje rodiny.  Když lidé trpí hladem, vyskytne se veliké riziko, že začnou vysekávat mangrovníky a prodávat jejich dřevo. Proto je nesmírně důležité vzdělávat místní populaci ve školicích střediskách v terénu a dávat lidem informace o důležitosti porostu mangrovníků.

Souostroví ‘Primeiras Segundas’

Pro mě bylo úžasné setkávat se s kolegy přímo v terénu a sledovat jejich nadšení a odhodlání, stejně jako bylo skvělé poznat lidi, kteří mají prospěch z naší práce.

Všechny fotografie v textu jsou od zaměstnankyně CARE Moniky Lacknerové

Sabinině ruce šíji oblečení pro export. Foto: Miguel Dieterich

Osm milionů rukou vyrábí denně v Bangladéši oblečení pro export – často v katastrofálních podmínkách. Dvě z nich patří 17 leté Sabině, která den po dni šije oblečení, které nosíme v Evropě. Často pracuje deset až dvanáct hodin denně.

CARE pomáhá v Bangladéši prostřednictvím projektu SEEMA (Solidarita a posílení prostřednictvím vzdělávání, motivace a informovanosti). Společně s místními partnery tak podporuje 1500 textilních dělníků z Dháky. Na školeních a kurzech se ženy učí jak prolomit začarovaný kruh chudoby a diskriminace.

Vzestup a příležitost
Mnoho žen během CARE projektu SEEMA získává poprvé přístup ke vzdělání.
60 solidárních skupin se týdně setkává a ženy se tam učí číst, psát a počítat. Rozvíjejí také komunikaci a vyjednávací schopnosti, a diskutují o právech žen a právech zaměstnanců.

Dělníci textilního průmyslu, tak jak Sabina, dostávají šanci na vzdělání. Foto: Miguel Dieterich

Příkladem praktického využití školení CARE je například případ, kdy jsou dělníci schopni doložit jejich pracovní dobu a na jejím základě žádat o správný výpočet výplaty.

Pracovníci textilního průmyslu se v Bangladéši velmi často stávají oběťmi neoprávněného propouštění a diskriminace. Navíc, velmi často se jim vyplácí pouze polovina minimální mzdy. Jen málo žen ví jak využívat možnost placené pracovní neschopnosti, a dvě třetiny zaměstnanců v textilním průmyslu nikdy neslyšeli o odborech.

Projekt CARE také upozorňuje na problematickou situaci žen příslušné orgány a průmyslové společnosti.

Foto: Sabina s matkou v jejich rodné vsi. FOTO: Thomas Haunschmid/CARE

Sabina pomáhá své rodině
SEEMA projekt umožňuje ženám, jako je Sabina, získat vzdělání a rozšiřuje tím jejich profesní příležitosti.

‘Díky CARE se účastním kurzu šití,’ říká mladá žena. ‘Mohu tak přestat být obyčejnou dělnicí a stát se švadlenou. Vydělám tak více peněz a budu moci mnohem více podporovat mou rodinu v rodné vsi.’

Dopady změny klimatu obzvlášť těžce pociťuje populace v subsaharské Africe. Nepravidelné deště, sucha a povodně tu častěji než jinde vedou k potravinovým krizím. Díky programu celoživotního vzdělávaní v adaptaci se pro Afriku – Adaptation Learning Program for Africa (ALP), podporuje CARE nejvíce zasažené domácností v Ghaně, Keni, Nigérii a Mosambiku a pomáhá jim tak přizpůsobit se změnám klimatu.

Dlouhá období sucha, nepravidelné srážky, žádná úroda

Tururu Abdi má spolu s jeho vesnickou komunitou prospěch z ALP programu. Foto: Hussein Wario/CARE

I dnes trpí nejchudší z chudých důsledky změny klimatu, tak jak Abdi Tururu (56) z Garissa v severní Keni. Stejně jako mnoho jeho krajanů se pro Abdiho stává stále obtížnější uživit se ze zemědělství.
‘Časy se změnily,’ říká Abdi. ‘Kdysi jsme měli dvě sklizně ročně. Dnes můžeme sklízet jen jednou za rok. V některých letech se neurodilo vůbec nic.’ Protože vesnice nemá peníze na koupi zavlažovacího systému, obyvatelé jsou závislí na deštích.
Srážky jsou stále menší a vyskytují se méně často.
‘Díky CARE jsme mohli zakoupit vodní čerpadlo, což nám umožňuje obhospodařovat půdu, pěstovat potraviny a krmivo pro zvířata na prodej. Nicméně, z dlouhodobého hlediska příjem není dostačující.’
Jelikož Abdi nemůže vydělat dost peněz, aby uživil rodinu, je závislý na státní podpoře. A právě lidem jako Abdi chce CARE pomoci s jejich adaptačním vzdělávacím programem.

Jak CARE pomáhá

Rozvoj inovativních přístupů v adaptaci na změny klimatu na úrovni vesnice
Společně s místním obyvatelstvem hledá CARE strategie jak se vyrovnat se s měnícím se klimatem. Jedná se například o používání osiva odolnějšího nepříznivým podmínkám, zavedení zavlažovacích systémů, či o rozvoj alternativních možností příjmu.

 Foto: Stefan Mielke / CARE

Podpora místních komunit a organizací
CARE podporuje komunity a organizace občanské společnosti, aby se mohli podílet na rozhodovacích procesech vlády. Navíc CARE dává hlas ženám a dívkám, které jsou často zodpovědné za živení rodiny a nejvíce trpí nedostatkem čisté vody a úrodné půdy.

Šíření osvědčených postupů v adaptování se na změny klimatu
Díky programu ALP by se měly najít úspěšné metody přizpůsobení se změně klimatu na úrovni vesnice a měly by být propagované tak, aby z nich mohli profitovat i další vesnice a další země v Africe. K tomu budou zároveň zveřejněny také doporučení pro vlády, aby ovlivnily plány a opatření přijatá v oblasti klimatických změn.

Většina uprchlíků žije v přeplněných chátrajících bytech. Foto: CARE

Od chvíle, co před dvěma lety vypukly boje v Sýrii, 1.4 milionu lidí uprchlo do sousedních zemí a 4,5 milionu osob je vnitřně vysídlených. Všichni tito lidé potřebují naléhavou pomoc!

Podpora syrských uprchlíků v Jordánsku

Jen do Jordánska se podle vládních informací vydalo hledat bezpečí a ochranu více než 470.000 syrských uprchlíků. 70% z nich žije v převážně zchátralých a zcela přeplněných bytech. Jordánsko je malá země s populací asi 6 milionů a velký počet přicházejících uprchlících způsobuje přelidnění. K dispozici není dostatek pracovních míst, ani zdravotní péče, a základní zásoby jsou velmi omezené.

Výsledky studie CARE z dubna 2013 o situaci syrských uprchlíků ve městech ukázaly, že:
– 57% uprchlíků nemá přístup k čisté pitné vodě a musí ji kupovat
– 60% dětí školního věku nemá šanci získat vzdělání
– 72% domácností je v dluzích
– 40% rodin žije ve dvou místnostech, kde v každé spí více než 4 lidé