15. května 2020

Muridiho příběh – Běžný život v uprchlickém táboře v mimořádných časech pandemie

Pětadvacetiletý Muridi Zuriberi je nejstarším ze sedmi dětí. Pochází z Jižní Džuby v Somálsku. Do Keni poprvé dorazil v roce 2004 se svým strýcem. Dnes je ženatý a má dvouměsíční dítě.

Jmenuji se Muridi Zuriberi a bydlím v uprchlickém táboře Dadaab – Dagahaley v severní Keni. Před vypuknutím pandemie COVID-19 bylo úplně běžné vídat lidi na ulici, jak se spolu baví, potřásají si rukama a čile se pouští do obchodování. Teď je vše jinak.  Z důvodu obav o zdraví obyvatel se o něco zlepšil stav hygieny a sanitace. Je více dbáno na dodržování sociální i fyzické vzdálenosti. Potřásání rukama přestalo být normou kvůli strachu z potenciálního šíření smrtelného viru. Mnoho lidí dříve docházelo na tržiště s cílem uzavřít obchod, ale to už teď není možné. Navíc lidé nemohou navštěvovat kostely a mešity a všechny oslavy jako svatby byly kvůli strachu z viru zrušeny.

Před pandemií jsme spolu mohli volně a beze strachu komunikovat a provádět každodenní činnosti. Muslimským zvykem je při každém kýchnutí děkovat Bohu za dobré zdraví. Dnes je to naopak pro každého výzvou k úprku. Sousedé se již navzájem nenavštěvují a společenské vazby byly pod hrozbou choroby zpřetrhány. Abychom chránili sebe a své blízké a byli v bezpečí, musíme být ve svém každodenním životě opatrní.

Muridi. Snímek: CARE Kenya

Nejvíc mě znepokojuje způsob, jakým nemoc zabíjí. Při poslechu zpráv z celého světa zjišťuji, že je každý den ztraceno mnoho životů. A to jsou životy lidí, kteří mají vše nezbytné, co potřebují – dostatek jídla, čisté vody, správné hygienické podmínky. I tak si nemoc nevybírá. O to víc mi dělá starost, co se stane, až dorazí i do tohoto tábora. Není zde dostatek zdravotnických zařízeních, která by se s ní mohla vypořádat. Navíc většina lidí zde žije pod hranicí chudoby a je zapotřebí masové informační kampaně, která by je vzdělala o smrtelné nemoci COVID-19. Jestli se nemoc rozšíří i zde, nastane obrovský problém, a zároveň to bude obtížná výzva pro lidi, kteří žijí v extrémní chudobě.

Dnes je pro mě a pro mou rodinu mytí rukou rutina. Vždy se ujišťujeme, že je v umývárně dostatek vody a mýdla tak, aby nedošlo ke kontaminaci.

Pandemie ovlivnila i způsob mé obživy. Dříve jsem pracoval jako příležitostný dělník, ale nyní jsem bez práce. Podle vládních nařízení musíme zůstat doma. Život se stal opravdu těžkým. Obchody se hroutí, takže i zajištění základních životních potřeb je obtížné. Musíme se přizpůsobit situaci, kdy si lidé mohou dovolit pouze dvě jídla denně namísto tří. Potřebujeme více čisté vody určené pro domácí užití a také větší míru informovanosti o nemoci a opatřeních, které je třeba učinit v případě nákazy virem COVID-19. V ideálním případě bychom měli být chráněni ochrannými prostředky, jako jsou například roušky. Měla by být zřízena střediska karantény pro izolaci osob podezřelých z nákazy.

Muridi. Snímek: CARE Kenya

Mým největším cílem je přežít pandemii a ochránit mou rodinu před virem. Dá-li Bůh, jednoho dne bude nemoc poražena a život se vrátí do normálu. Když zůstávám doma se svou rodinou, vyhýbám se kontaktu s dalšími osobami a zajišťuji, aby rodina dodržovala preventivní opatření, cítím se tak mnohem bezpečněji.

Mým vzkazem světu je, aby lidé zůstávali doma. To by mohlo pomoci zabránit šíření nemoci a zachránit tak životy. Je načase, abychom my lidé udržovali v bezpečí sebe a tím i ostatní. V této snaze musíme zůstat jednotní a silní a přísně dodržovat pravidla a předpisy od našich zdravotnických expertů. Buďte v bezpečí, tím zachráníte život nejen svůj, ale i ostatních. Na tom záleží především. 

Aktuální situace v Dadaabu
Komplex uprchlických táborů ve městě Dadaab je domovem pro přibližně 234 182 obyvatel. CARE působí ve všech třech táborech (Dagahaley, Ifo a Hagadera)

Jak CARE reaguje na hrozbu šíření nemoci COVID-19

  • CARE využívá již existující místní strukturu k šíření směrnic a pravidel prevence šíření nemoci COVID-19, tak aby je znala každá domácnost.
  • Organizace dále zvýšila počet hodin určených k čerpání vody, aby byl zajištěn dostatečný přísun čisté vody k umývání rukou a k využití v domácnostech. Součástí týmu CARE jsou i opraváři, kteří zprovozňují rozbitá čerpadla a poškozená vodovodní potrubí.
  • Ve spolupráci s neziskovou organizací FilmAid CARE informuje prostřednictvím rádia a zasíláním SMS o nemoci a správné prevenci.
  • Společně s dalšími organizacemi v táboře a se souhlasem etiopské vlády vymezila CARE 3 místa, která budou sloužit jako střediska karantény. Také v těchto nově založených střediscích opravila 133 latrín a postavila 30 nových umýváren, 9 stanic na mytí rukou a 44 stojanů s kohoutkovou vodou.
  • Organizace Dále zřídila 45 stanic na mytí rukou ve 3 místech, kde ve spolupráci se Světovým potravinovým programem distribuuje obyvatelům jídlo. V dubnu byla místním zajištěna potrava na 2 měsíce.
  • Od 1. dubna CARE zahájila ve spolupráci s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky dvouměsíční distribuci mýdla ve všech 3 táborech. Každá domácnost dostává 500 g mýdla namísto obvyklých 250 g, aby byla zajištěna dostatečná prevence.
  • Z důvodu zajištění bezpečných odstupů mezi lidmi CARE zvýšila počet dnů určených k distribuci potravin ze 7 na 13. K tomu také zajistila vhodné ochranné prostředky, jako jsou masky, rukavice a dezinfekce.

Zpátky k přehledu