22. listopadu 2012

Můj malý syn Hazem

Autor: Yazdan El Amawi, pracovník CARE v pásmu Gazy 

Yazdan se svými syny Hazem a Mohammedem. (Foto: CARE)

Jsou to čtyři roky co v zimě 2008/2009 proběhla těžká ofenzíva v Gaze zvaná operace Lité Olovo. Každá exploze a každý hluk nám připomínají vojenskou operaci, která lidi v pásmu Gazy uvrhla do strachu a hrůzy.

Přišel jsem minulou středu, 14. listopadu 2012, kolem 16 hod., po dlouhém pracovním dni domů. Čekalo mě užívání si nadcházejících volných dnů s mojí rodinou. Jenomže ten den končil sérií leteckých náletů na Gazu, kterými začala izraelská operace Oblačný sloup. Místo toho abychom se setkali s našimi přáteli a rodinou, seděli jsme v našich domech a modlili se za lidi v Gaze. Snad všichni toto násilí přežili!

Při každé explozi v posledních dnech musíme našeho mladšího syna Hazem uklidňovat. Hazem má 9 let. Při každém hluku, nebo když dům vibruje po leteckém útoku, si zacpává uši. Hazem mi řekl, že se cítí lépe, když si zacpe uši. Bezpečněji. Ale má pak ještě vždy strach a zůstává v šoku. Nyní vždy Hazemovi oznamujeme, když předpokládáme nový útok. Pak si může znovu ucpat uši. 

Všichni sedáváme poslední dny před televizorem. Velmi nás zajímá, co se tam venku děje! Naštěstí má Hazem ještě bratra, Mohammeda. Je jen o něco starší než on – má deset let. Pomáhá mi odvrátit Hazema od okna před bombardováním. Hrajeme stolní tenis a jiné hry. Povídáme si a říkáme příběhy.

Hazem sedí vedle mě, zatímco píšu tenhle článek. Má své ruce na lících, tak aby si mohl při novém leteckém útoku rychle ucpat uši. Ptá se mě, kdy to konečně skončí. Než mu mohu odpovědět, slyšíme další explozi docela blízko. Pevně držím Hazema, poté jak si ucpal uši. Po chvíli spí v mém náručí. Doufám, že zítra mu budu moci odpovědět na jeho otázku…

Zpátky k přehledu