02. července 2014

Jižní Súdán: Znásilnění jako trest

Blog Aimee Ansariové, ředitelky CARE v Jižním Súdánu

16. června 2014

AimeeAnsari CD SSD EMail-3Někdy, když dávám rozhovor, musím vypnout tu část mozku, která hodnotí to, co říkám. Uvědomění si toho, co říkám, je totiž příliš zničující: až 64 hlášených případů genderového násilí v rámci jednoho týdne. Zažila jsem osobně různé druhy obtěžování a násilí. Přepadli mě v Paříži, pronásledovali v ulicích Egypta, dostala jsem se do dalších velmi nepříjemných situací, kterým jsem jako humanitární pracovnice často vystavována. Nemohu však stále pochopit těch 64 případů genderového násilí v místě, kam ženy utekly právě s cílem být ‘chráněné’.

Před mnoha lety jsem pracovala v Kyrgyzstánu. Jeden velký dárce pohrozil, že zastaví svou podporu pro tuto zemi, pokud vláda neudělá pozitivní a proaktivní kroky k zastavení násilí na ženách. Byla jsem nadšená. Slova dárce, který konečně výrazně poukázal na tento závažný problém, byla hudbou pro mé uši. A navíc do jisté míry jeho strategie dokonce zafungovala. Bohužel se obavám, že hrozba zastavení pomoci Jižnímu Súdánu by neměla podobně pozitivní účinek jako v Kyrgyzstánu. V Jižnímu Súdánu je násilí na ženách nejen společensky přijatelné, dokonce se ženám říká, že znásilnění je pro ně trestem za podporu jedné či druhé strany konfliktu. Je to psychologická zbraň a omezení humanitární pomoci zde nepomůže.

Je těžké si představit, co by mohlo zastavit tyto hrůzné činy páchané na ženských tělech a duších. My, nevládní organizace a agentury OSN, bychom určitě měli více apelovat a mluvit otevřeně o problému. Také musíme těmto ženám poskytovat kvalitní péči, široce dostupnou i těm nejzranitelnějším. CARE a další nevládní organizace již podnikly část z těchto kroků tak, jak to popisuje mimo jiné

Více by mohla přispět i zdejší mírová mise OSN, která se nově zaměřuje více na ochranu civilistů. Vím, že plánují zvýšit ochranná opatření, ale zatím tato mise OSN prokázala pouze omezenou schopnost uskutečnit účinná opatření k omezení násilí na ženách a dívkách. Velmi by přitom pomohly i jednoduché věci jako například instalace dostatečného osvětlení kolem latrín, které by pomohlo zabránit znásilňování žen v noci. Nebo i společné civilní hlídky se ženami, které mluví místním jazykem, by pomohly mírovým jednotkám lépe pochopit problémy dané komunity a zlepšily by jejich komunikaci s lidmi, které mají chránit.

Faktem zůstává, že řešení násilí v těchto vymezených, chráněných místech je, svým způsobem, jednodušší část problému.
Minulý týden jsem navštívila CARE program v dosti odlehlé, zato vojensky strategické oblasti. Tržiště ovládli vojáci. Jakmile dostanou zaplaceno, opíjejí se a většina obchodů tak zavře. Náš tým mi vyprávěl, že jedna žena byla znásilněna a potom zabita z neznámého důvodu, přímo za naším areálem. Vedoucí krajské správy mi řekl, že si je vědom zvýšeni případů znásilnění v souvislosti s přítomnosti vojáků v dané oblasti, ale nevěděl, co by s tím mohl dělat. Řekl nám, že on sám nemá velkou kontrolu nad vojáky, a že by byl nesmírně šťastný, kdyby mu někdo mohl poskytnout nějakou radu či podporu.

Na jedné klinice, jsem si povídala s ženou, která držela na rukou jednoměsíční dítě, které mělo příznaky malárie a podvýživy. Její dítě pravděpodobně nepřežije. Žena sama měla velmi málo potravy – její muž odešel s dobytkem na dlouhé hledání pastvin. Žena dostávala trochu mléka a skoro žádné jídlo. Pracovníci kliniky dělali co mohli, a žena by se měla do kliniky ještě vrátit. Ovšem, vzhledem k velké přítomnosti vojáků v této oblasti, všichni pochybují, že by riskovala svůj život návratem. Na cestě zpět by čelila hrozbě fyzického násilí a obtěžování ze strany mužů v uniformě. Bohužel, je také velmi pravděpodobné, že její malá holčička kombinaci malárie a podvýživy nepřežije.

Dobrou zprávou je, že dokumentace a analýza rozsahu hrozeb, kterým ženy čelí v tomto konfliktu, se stále zlepšuje. I když to představuje jen špičkou ledovce, alespoň jsou ženami případy znásilnění a přepadení více hlášeny. zjistila, že pouze 57 procent žen sděluje informace o znásilnění či obtěžování, proto neznáme skutečný rozsah těchto případů. Pokud nám tedy bylo nahlášeno 64 případů v této jedné oblasti, dá se předpokládat, že ve skutečnosti čelilo minulý týden 130 žen nějaké formě násilí. Hlubší pochopení rozsahu zneužívání žen zůstává pro nás velkou výzvou, ale máme alespoň částečnou nezbytnou dokumentaci. Je to první krok k tomu, abychom mohli lépe řešit problémy a opravdu začít pomáhat ženám, které musí být chráněny.

Zpátky k přehledu