02. srpen 2014

Gaza: Večerníček pro Rafiqa

Ve čtvrtek v noci jsme dostali od izraelské armády výzvu k evakuaci našeho domu. Dům se nachází přímo na pláži, která je relativně bezpečným místem i v době konfliktu. Nicméně, po výzvě izraelské armády jsme se velmi obávali toho, že pokud bychom náš domov opustili uprostřed noci, stali bychom se snadným cílem. Každý chodec, každé auto se zde stává terčem. Mám tříletého syna Rafiqa, a jen pětiměsíční dcerku Lanu. Bylo to velmi těžké rozhodnutí zůstat v domě, ale co jsme měli dělat?

GAZA Saaed Al Madhoun Gaza 1V pátek ráno jsme konečně mohli za světla odejít do domu mého bratra. Žije v centru Gazy, tam je to trochu bezpečnější. Nemohli jsme do jeho domu přinést spoustu věcí, a tak jsme sbalili dvě tašky, oblečení pro děti, trochu mléka a pleny pro naše malé děvčátko. Rafiqovy hračky ovšem nemohli chybět – dávají mu aspoň malý pocit bezpečí.

Nyní žijeme v domě mého bratra my čtyři, můj bratr s manželkou a jejich dítětem, a naše máma. Rafiq tu skoro vůbec nedokáže spát. ‘Bolí mě krk a ruce,’ říká nám, a moje žena se mu je snaží aspoň trochu rozmasírovat. Ptá se nás: ‘Proč nás napadli? Co je to za lidi?’ Ale nemáme pro něj žádnou odpověď.

Prosíme, pomozte lidem v krizových oblastech – Darujte teď!

Pokaždé, když na chvíli funguje elektřina, necháme ho sledovat dětské pořady v televizi, aby se alespoň na chvíli rozptýlil. Ale i tyto programy jsou stále přerušované zpravodajstvím a tak mu je pokaždé rychle přepínáme.

Před pár hodinami jsem mluvil s mým sousedem, který mi řekl, že někteří lidé v sousedství našeho domu na pláži stále zůstávají doma, nebo evakuují jen ženy a děti. Náš dům zatím nebyl napaden, ale kdo ví, jak dlouho to tak zůstane. Moje žena je pod obrovským stresem. ‘Nemám strach o můj vlastní život, ale o moje děti,’ říká.

Gaza Saaed Al Madhoun 2Každý večer čteme Rafiqovi pohádku na dobrou noc. Minulou noc chtěl vyměnit role, a tak mi pohádku vyprávěl on. Vyprávěl mi stejný příběh, jaký mu vyprávěla moje manželka noc předtím, ale jakoby si ho právě vymýšlel, až mě to rozesmálo.

Dnes večer mu vymyslím nový příběh, který ho doufám trochu rozveselí. Něco o dětských hřištích nebo autíčkách, které jsou jeho oblíbenou hračkou. Rafiq nemůže usnout, pokud ho nedržím za ruku, a tak zůstávám u jeho postele dokud neusne.

Prosíme, pomozte lidem v krizových oblastech – Darujte teď!

Dokud násilí neskončí, budeme bydlet u mého bratra. V blízkost je sice malý supermarket, ale i tam už docházejí zásoby. Během včerejšího útoku, bylo zasaženo elektrické vedení a my jsme zůstali bez elektrického proudu. Navíc se nám krátí zásoby vody. Máme zásoby vody na dva či tři dny, ale situace se nezlepšuje, a to je pro nás velmi těžké.

Dám svému synovi vše, co potřebuje. Nechci aby měl pocit, že jsme ve válce. Je to ještě dítě! Raději budu sám mít žízeň, než bych mu měl dávat jídlo nebo vodu na příděl.

Mám tady v Gaze deset kolegů z CARE a každý z nich někde hledá útočiště. Jeden z našich kolegů má kanadský pas a tak se mu podařilo odejít do Ammánu v Jordánsku.

V co doufám? Věřím, že nové příměří přijde ne v nejbližších dnech, ale v příštích několika hodinách. Už nechci vidět nikoho umírat. Doufám, že brzy budeme moci žít v míru.

Prosím, podpořte práci CARE darem!

Zpátky k přehledu