20. listopadu 2014

Díra, která je mnohem víc než jen toaletou

Během humanitární krize jako té, která v současnosti probíhá v Jižním Súdánu, jsou jídlo, voda a bezpečnost obvykle považovány za to nejnutnější k přežití. Nicméně u příležitosti Světového dne toalet (19. listopad) poukazuje náš spolupracovník Tom Perry na to, že i jedna obyčejná toaleta může měnit a zachraňovat životy v tomto nejmladším státu světa.

S epidemií eboly v západní Africe, která dnes dominuje titulkům světových médií, se krize v Jižním Súdánu – jen před pár měsíci označována za ‘nejhorší humanitární krizi ve světě‘ – bohužel vytrácí ze zpravodajství a tak i z povědomí lidí. Přesto CARE a další humanitární organizace pokračují v pomoci. Odhaduje se, že až 1,5 milionu lidí naléhavě potřebuje pomoc v podobě potravin a výživy. Humanitární pracovníci pracují přímo na místě v mimořádně náročných podmínkách, aby stovkám tisíc lidí po celé zemi zajistili zdravotní péči, výživu a bezpečí.

SAM 2339Jeden z aspektů práce humanitárních pracovníků, který – jak mnozí tvrdí – je stejně důležitý jako zdravotní péče, jídlo, voda a bezpečí, často zůstává opomenut. I přesto, že výstavba nouzových toalet znamená pro uprchlíky nejen zajištění důstojnosti, ale také ochranu před potenciálním vznikem ohnisek možné nákazy.

‘Lidé tu čelí strašným, opravdu strašným podmínkách,’ říká Kilong Alex Noel, člen CARE týmu pro vodu, kanalizaci a hygienu (WASH), který strávil většinu letošního roku prací v Malakal, jednom z největších měst Jižního Súdánu na severu země.

Po vypuknutí bojů na konci loňského roku hledalo mnoho obyvatel Malakal útočiště ve vesnicích, vzdálených od bezprostředního dosahu střelby ozbrojenců. Další dorazili do narychlo postaveného tábora OSN na ochranu civilního obyvatelstva, který byl vybudován na místě, kde byl původně obrovský močál. Přitom tento tábor nikdy nebyl plánován v podobě, aby se dokázal vyrovnat s obrovským množstvím lidí, kteří v něm hledají útočiště.

SAM 2632Lidé opravdu potřebují pomoc,’ dodává Alex. ‘Žijí tady v bahně, bez důstojnosti, s velmi malou podporou pro základní hygienické potřeby.’ Ženy, děti, otcové a matky se sem dostali při hledání bezpečného úkrytu před násilím, ale když boje nepřestávaly, byly rodiny nuceny vybudovat si zde provizorní domovy přímo na místě, kde byla dříve bažina. Pach výkalů byl všudypřítomný. Toalety tu byly sice narychlo postavené, ale bez řádné kanalizace či soukromí, a mnohé se po určité době zhroutily.

‘Na začátku jsme zde postavili 112 tísňových toalet,’ vysvětluje Alex. ‘Byly však postaveny narychlo a nebyly reálně schopny vyrovnat se s obrovským počtem vysídlených lidí, kteří sem přicházejí každý den. Tyto latríny byly bez podlahy, postavené jen s jednoduchou fólií, která měla zabránit sesuvu půdy.’ S vlnou dešťů bylo mnoho z těchto nouzových latrín zničeno. Stala se z nich jen hromada odpadků, bláta a špíny.

Když přišli do Malakal deště, všechno se zhroutilo a byli jsme zase na začátku,’ popisuje Alex. ‘Byla to hrozná situace.’ Spolu s dalšími humanitárními organizacemi, začal Alex a další členové týmu CARE navrhovat a následně budovat toalety, které uprchlíkům zajistí důstojnost, bezpečnost, a co je ještě důležitější: lepší ochranu před potenciálně smrtelnými nemocemi jako je cholera.

Tlak byl na nás opravdu velký. Potřebovali jsme jednat rychle, pomoci rodinám vyrovnat se se situací vzniklou s příchodem deště. Zároveň jsme potřebovali zabránit vypuknutí a šíření nemocí.’ Alex a jeho tým potřebovali myslet rychle, ale také kreativně. Tak, aby se našlo řešení, které by odpovídalo mimořádně těžkým podmínkám v Malakal a zároveň bylo finančně dostupné pro vybudování stovek latrín.

SAM 2572‘V ideálním případě mají být latríny obložené cihlami nebo cementem, nebo dokonce betonem, aby se nepropadly do půdy. Jenže my jsme tady v nouzové situaci, bez přístupu k většině z těchto materiálů. Je prakticky nemožné získat cihly nebo písek.’

‘Půda v Malakal se nazývá ‘černá bavlněná půda’, protože je vysoce jílovitá a když nasákne vodou, stává se velmi měkkou,’ vysvětluje Alex. ‘Během období sucha se zde tvoří trhliny. A když přijdou deště, všechno, co tu člověk vybuduje, se prostě zhroutí.’

SAM 2413Po několika dlouhých dnech a pozdních nocích plánování a testování svých myšlenek, se tým CARE pustil do práce. Vykopali jámy hluboké šest metrů a široké čtyři metry a pak do nich vložili dřevěné rámy tak, aby udržely konstrukci latríny v půdě s vysokou pravděpodobností sesuvu. Zároveň bylo zahájeno čištění tábora, do kterého se zapojily stovky lidí – s cílem udělat tábor v Malakal znovu obyvatelný, zajistit tam zdroj čisté vody a bezpečné podmínky na místě, které bylo jinak sanitární noční můrou. Během několika týdnů postavil tým humanitárních pracovníků v táboře Malakal stovky nových latrín, které rychle získaly velké uznání a dnes je jejich způsob konstrukce aplikován i v jiných částech země.

I během přívalových dešťů a záplav v táboře zůstaly nové toalety na místě bez jakýchkoliv komplikací. ‘Uprchlické tábory jsou hrozným místem pro život, ale situace mimo tábory je ještě mnohem horší. A to je důvod, proč tam lidé stále zůstávají. My se tady snažíme dát lidem trochu důstojnosti, bezpečnosti, a také je chceme ochránit před nemocemi. A to je velmi důležitá práce. ‘

CARE v Jižním Súdánu
Od vypuknutí konfliktu v Jižním Súdánu v prosinci 2013, přišlo o život více než 10.000 lidí, a odhadem 1,5 milionu lidí nyní čelí hladu a podvýživě. CARE na místě poskytuje zdravotní péči, buduje hygienická zařízení a distribuuje prostředky pro pěstování plodin rodinám žijícím ve třech konfliktem nejvíce zasažených provinciích Jižního Súdánu: Jonglei, Unity a Horní Nil. CARE v Jižním Súdánu již pomohla více než 250.000 lidem.

Zpátky k přehledu