02. leden 2015

2014 – Strašný rok pro syrské uprchlíky

Johanna Mitscherlich, CARE humanitární pracovnice, se ohlíží za uplynulými 12 měsíci její práce se syrskými uprchlíky, a vzdává hold jejich vnitřní síle a vytrvalosti.

1
Leden: Sněžná bouře, 2.200.000 syrských uprchlíků, selhání mírových rozhovorů a únava dárců.

Krátce před Novým rokem, zasáhla Blízký východ krutá zima. Bouřky s sebou přinesly přívalové deště a sníh. Uprchlíci se tak ocitli v katastrofálních podmínkách, oblečeni jen v letním oblečení, bydlící v provizorních stanech nebo v polorozpadlých bytech, s téměř žádnou ochranou před chladem. Ve stejné době selhalo druhé kolo mírových rozhovorů v Ženevě, a podpora mezinárodních dárců, kteří se sešli během druhé dárcovské konference v Kuvajtu skončila bezvýsledně.

2
Únor: Rezoluce OSN o přístupu k přeshraniční pomoci a portréty zoufalství z tábora Yarmouk.

Obraz tisíců lidí, kteří v řadě čekají na potravinové balíčky OSN v uprchlickém táboře Yarmouk v Sýrii, zachytil zoufalství milionů lidí a šokoval svět. Vzpomínám si, co mi Ali Sandeed, syrský uprchlík a dobrovolník CARE partnerské organizace DPNA v Libanonu, řekl o svých přátelích a rodině, kteří tehdy žili v táboře Yarmouk: ‘Posledně, co jsem s nimi mluvil, byli pod neustálou hrozbou bombardování. Nemohou opustit tábor, nemohou si jít koupit jídlo, pitnou vodu, ani léky.’ Co nám dalo alespoň malou naději, bylo Radou bezpečnosti OSN jednohlasně přijaté usnesení požadující rychlý, bezpečný a neomezený přísun humanitární pomoci do Sýrie.

3
Březen: Třetí výročí Syrské krize a 242 km přes poušť.

Spolu s kolegy z Jordánska, Libanonu, Keni a se syrskými uprchlíky jsme se jako tým CARE zúčastnili maratonu od ‘Mrtvého k Rudému moři.’ Přejít 242km od Mrtvého moře na pobřeží Rudého moře znamenalo čelit 24 hodinám bez spánku, tmě, písečným bouřím a poušti. Energii jsme čerpali z jednoho jediného cíle: upozornit svět na největší humanitární krizi současnosti. Protože jsme nebyli ani z daleka týmem profesionálních maratonců, nikdo nevěřil, že to stihneme za 24 hodin. Ale víte co? Zvládli jsme to za 22 hodin a 23 minut a od dárců jsme vybrali více než 25.000 dolarů pro CARE humanitární práci v Syrské krizi!

5Duben: 1 milion uprchlíků v Libanonu.
Měsíc duben začal smutným milníkem: Počet uprchlíků prchajících ze Sýrie do sousedního Libanonu překročil hranici 1 milionu (to je jako všichni lidé z mého rodného města Kolína nad Rýnem) a Libanon se tak stal zemí s nejvyšší koncentrací uprchlíků na světě. Mluvila jsem s mnoha uprchlíky v Libanonu, každý z nich si nese svůj příběh o utrpení a zoufalství. Ale když slyším zprávy z Libanonu, moje myšlenky se hned přenášejí k Basilah, která žije v provizorním stanu v oblasti Mount Libanon. Minulou zimu mi řekla, že se v noci budí každou hodinu aby zkontrolovala vnoučata, jestli se hýbou a náhodou nezmrzli…

6Květen: nový tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku.
V květnu přišly stovky uprchlíků do nově otevřeného uprchlického tábora Azraq v Jordánsku. Nový tábor může přijmout až 130.000 uprchlíků a má tak zmenšit nápor na uprchlický tábor Za’atari. V Azraq jsem potkala uprchlici Nadu, která přišla do Azraq s jejím čtyřmi dětmi. Pocit bezpečí jí dovolil, poprvé po třech letech, spát celou noc. Poté co byl jejich dům v Sýrii zasažen bombou, přišla Nada o dítě a svého manžela. Chybí jí natolik, že občas se nedokáže nadechnout, a má strach z toho, že se udusí. Její děti dnes navštěvují CARE volnočasové centrum a rodina se zapojuje do psychosociálních aktivit. O několik týdnů později jsem se od mých kolegů dozvěděla, že Nada začala pomáhat jako CARE dobrovolnice a podařilo se jí také zakoupit nové oblečení pro své děti, které tak nemusí čekat nahé, zatímco Nada pere jejich oblečení. Syrští uprchlíci tady v Azraq začínají budovat komunitu a mnozí, tak jako Nada, jsou dobrovolníky v komunitním centru CARE.

8Červen: Virtuální tisková konference s uprchlíky ze Sýrie a Somálska.
V červnu jsme si připomněli Světový den uprchlíků. Zatímco téměř tři miliony syrských uprchlíků byly nuceny opustit jejich domovy, dva tisíce kilometrů dále žije téměř 400.000 somálských uprchlíků v táboře Dadaab v Keni. Jejich kultura, vzhled a jazyk se liší, ale všichni mají společnou jednu smutnou realitu: ztrátu jejich domovů.
CARE uspořádala virtuální tiskovou konferenci s uprchlíky ze Sýrie v Jordánsku a Libanonu, a s uprchlíky ze Somálska v Dadaab. Diskutovali o tom, co znamená být uprchlíkem, co to znamená vyrůstat v uprchlickém táboře, a také vyprávěli světu jejich sny a naděje. Učitel, který v Dadaab žije již 23 let, to shrnul asi nejlépe: ‘Přál bych si, abychom už Světový den uprchlíků nemuseli nikdy oslavovat.’

10

Červenec: Oslava Světového fotbalového šampionátu v táboře Azraq.
Sledování mistrovství světa ve fotbale 2014 bylo pro mě trochu jiné, než obvykle. Německu jsem fandila spolu se syrskými uprchlíky v táboře Azraq, kde CARE promítala většinu zápasů v svých komunitních centrech. A bylo to věru pořádně fandění!

 

12Srpen: Počet registrovaných uprchlíků dosahuje neuvěřitelné 3 miliony a krize v Iráku klade další nároky na již beztak přetížené humanitární kapacity.
V srpnu dosáhl počet registrovaných syrských uprchlíků nový rekord: tři miliony. Financování humanitárních operací a podpora uprchlíků však tomuto číslu ani zdaleka neodpovídají. Výzva OSN k financování pomoci pro Sýrii, s požadovanou částkou 4,2 miliardy USD, byla naplněna jen z 27%. Pro mě to nejsou jen čísla, jsou to lidé. Ženy, jako je 24 letá Šaháb, která žije ve stanu mimo jordánské hlavní město Ammánu a čeká své druhé dítě. Nepřeje si nic, než jen aby mohla vychovávat své děti na místě, které nazývá domovem. Jsou to i mladí chlapci, tak jak Aboud, kteří místo toho aby chodili do školy musí pracovat, a otcové, jako je Zyad, kteří celý život denně pracovali, aby rodině postavili dům a mohli své děti poslat do školy, a kteří to všechno ztratili během jednoho jediného dne.

14Září: v táboře Azraq začíná školní rok a je to také měsíc začátku krize v Koba.
Desítky tisíc uprchlíků přecházejí při útěku z Koba přes hranice ze Sýrie do Turecka. Moji kolegové z CARE, kteří se nacházejí na tureckých hranicích, okamžitě začínají distribuovat matrace, přikrývky, radiátory a další věci. Ve stejné době začíná v táboře Azraq první školní rok. Některé z dětí uprchlíků se tak do školních lavic vracejí poprvé po několika letech. Ahmad, 10 let, mi říká: ‘Já jsem do školy 3 roky nechodil. Kvůli válce. Ve škole jsem byl jen několik dní v mém životě. Bomby školu, do které jsem měl chodit, zničiliy. Chci se naučit psát, a také si chci najít nové kamarády. Když budu velký, chci být lékař a léčit raněné.’

15
Říjen: silná mladá žena a násilné sňatky.

V průběhu prvního čtvrtletí 2014 se míra dětských sňatků mezi syrskými uprchlíky v Jordánsku zvýšila na 32%. V říjnu, jsem se při mé práci setkala s jednu z nejpůsobivějších mladých žen, které jsem kdy měla tu čest v mém životě potkat. Muzoon, 16 let, žije v táboře Azraq a je obhájkyní vzdělaní pro dívky a bojovnicí proti předčasným sňatkům. Vyprávěla mi o momentě, kdy si uvědomila, že není nic důležitějšího než vzdělání: ‘Když jsme museli uprchnout ze Sýrie, mohla jsem si s sebou vzít jen jeden batoh. Nevěděla jsem se rozhodnout, co si s sebou vzít. Můj otec přišel do mého pokoje, kde jsem měla po zemi všechny své věci a hystericky jsem se snažila pár z nich vybrat. Objal mě a řekl mi, že nezáleží na tom, co si s sebou vezmu, protože všechno, co potřebuji, už vím. Ukázal mi při tom na čelo a řekl: ‘Ať se v životě stane cokoli, jediná věc, co ti nikdo nemůže vzít, je to, co máš v hlavě.’

17
Listopad: Sen o Sýrii.

Na oslavu Mezinárodního dne dětí, kteří v táboře slavili 20. listopadu, jsme zorganizovali soutěž s názvem ‘Můj sen o Sýrii’. Více než 90 syrských dětí nám přineslo své příběhy a obrázky, kterými ilustrovaly jejich sny, ale i jejich osobní zážitky z útěku. Tyto příběhy a obrázky, byly pro mě velkým připomenutím toho, že nikdy nemůžeme ztrácet naději, a že naše podpora syrských uprchlíků nesmí nikdy přestat. Seadril, 12 let, nakreslila krásnou krajinu s vodopádem, aby nám ukázala, jak je v Sýrii krásně.

20
Prosinec: žalostná bilance, navzdory níž se nikdo nevzdává.

Poslední měsíc roku začal šokující zprávou: Světový potravinový program byl nucen přerušit kritický režim potravinové pomoci pro více než 1,6 milionu syrských uprchlíků, protože na jeho pokračování neměl finance. Ještě předtím, mi mnoho matek řeklo, že si nemohou dovolit více než jedno jídlo denně. Nouzová pomoc CARE v této oblasti naplánovaná na další dva roky dosud získala jen 34% potřebných financí.


V prosinci minulého roku jsem si napsala seznam mých přání syrským uprchlíkům a zapsala jsem si i jejich vlastní přání. Většina z těchto přání se bohužel nenaplnila. Právě naopak. Rok 2014 končíme s smutnou bilancí: situace syrských uprchlíků se zhoršila a jejich potřeby jsou nyní větší než kdykoliv předtím. Když jsem z Blízkého východu těsně před Vánocemi odcházela, měla jsem jen jediné přání. Aby se moji kolegové, ale ani lidé po celém světě, navzdory všem problémům, nevzdali. Doufám, že se všichni budeme ze všech sil domáhat spravedlnosti pro syrské uprchlíky. Dlužíme to milionům Syřanů, kteří zoufale potřebují pomoc k tomu, aby přežili další den. A tak nereálné, jak to jen může znít, zůstává moje přání pro Sýrii i letos stejné: Mír…

Zpátky k přehledu