28. září 2016

„CARE nám pomohla přežít poválečná léta v Československu.“

V souvislosti s výročím 70 let existence naší organizace jsme oslovili české pamětníky, aby s námi sdíleli své vzpomínky na potravinové balíky CARE. Toto nám napsala paní Marie Mazalová (79) z Adamova:

Regine Binet of Bayeux, France, a town not far from the Normandy invasion beaches, receives a CARE package in 1946 - a gift from an American she had never met.

Vážení a milí,

moje vzpomínka na první setkání s pojmem „CARE” sahá do prvních let po druhé světové válce. Bylo mi osm let, když jsme si šli s maminkou na poštu vyzvednout balíček. Tehdy jsme se my děti prvně dověděly, že máme v USA tetičku. Byla to maminčina nevlastní sestra, která odešla v roce 1912 za prací do Spojených států, tam se pak vdala a založila rodinu. V průběhu války byl písemný kontakt nemožný. O to radostnější byl den, kdy přišel první dopis a po něm pak přicházely balíky se šatstvem a potravinami.
Naše tetička složila v USA částku 10 dolarů u organizace CARE a ze skladu v Praze nám byl vypraven typizovaný balík s potravinami. Pamatuji se, že tam byla rýže, konzerva s „šunkou a vejci” , vepřové sádlo, sardinky, suchary, cukr, kakao, čokoláda (tehdy poprvé jsem poznala značku NESTLÉ), sušené ovoce…

Byly jsme 3 děti školního věku a po válce se narodil ještě jeden bratr. Potraviny, šatstvo, otop – to všechno bylo na příděl. My jsme měli to štěstí, že jsme dostávali balíky CARE. O obsahy zásilek jsme se dělili se sousedy v ulici.

Dnes si těžko může někdo představit naši dětskou radost nad tabulkou čokolády či konzervou loupaných buráků. Rodiče nám vyprávěli o humanitární pomoci z Ameriky, která nebyla válkou tolik postižena jako Evropa. Ta čtyři písmena C.A.R.E. nám dětem jaksi prozářila ta poválečná léta, protože balíčků s potravinami nám mezi lety 1946–1948 přišlo několik a jejich doručení vždycky znamenalo velkou kupu radostí pro nás i kamarády ze sousedství.

Proto, když jsem se po „sametové revoluci” setkala opět s oněmi písmeny CARE, okamžitě mi vyskočily vděčné vzpomínky na radostné dny v dětství. Na tetičku, kterou jsem nikdy osobně nepoznala, (zemřela v roce 1962) vzpomínám dodnes. Mé drobné příspěvky na konto dnešní CARE jsou vlastně poděkováním i jí. Ani nevíte, jak ráda bych přispívala výraznějšími částkami! Jsem důchodkyně, vdova.
Děkuji Vám za bohulibou a smysluplnou činnost ve prospěch těch, kteří pomoc nás – šťastnějších – potřebují.

S pozdravy a díky

Marie Mazalová

 

Máte ve svém okolí pamětníka pomoci CARE? Zažili jste ji vy sami? Ozvěte se nám, rádi váš příběh zveřejníme.

Před sedmdesáti lety pomáhaly balíky CARE nám. Dnes můžeme pomáhat my.

Přispějte i vy na pomoc lidem v nouzi.

Děkujeme vám!

We CARE. Díky vám!

Zpátky k přehledu